Výpočetní a komunikační technika a jiné šílenosti ....

Láska očima vědy

Fines

Zdroj: www.neraweb.cz

1. Láska - mocná čarodějka
2. Muži a zamilovanost
3. Sex a láska - Muž a žena
4. Muži a promiskuita
5. Proč muži potřebují vizuální stimulaci
6. Proč ženy bloudí
7. Jak pracují hormony
8. Proč ženy ruinují...
9. Proč muži trpí
10. Emancipace má pro muže své výhody.
11. Proč muži neradi projevují své city a proč si neradi přiznávají chybu.
12. Sen o princi na bílém koni
13. Proč muži nepomůžou, i když můžou
14. Proč muži nepomůžou, i když můžou II.
15. Proč Adam a Eva potřebují tlumočníka
16. Proč muži nechápou, co ženy říkají.
17. Proč ženy nemají lézt za mužem do jeho jeskyně.
18. Co mají muži dělat, když ženy mají své temné dny
19. Proč muži potřebují citovou pauzu?
20. Závěrem

Upozornění!
Poznatky o mužích a ženách i rady uvedené v tomto seriálu vychází z vědeckých pramenů z oborů biologie, psychologie a neurologie. Všem vědcům z oborů se omlouvám za humornou nadsázku, se kterou si pohrávám s vědeckými fakty.

1. Láska - mocná čarodějka

Matka příroda nás v duchu rozmnožovacího zákonu drží pevně v moci hormonů, činí z nás tak poslušné syny a dcery žene nás bezhlavě i do nevěry.


Ach ta láska, mocná čarodějka. Co o ní všechno bylo již napsáno, řečeno i zazpíváno, dokonce se podrobila i vědeckému výzkumu a výsledek?! Pořád stejný - zamilovanost střídá zklamání.
A proč?
Protože láska jako mocná čarodějka funguje pouze v období zamilovanosti, které má krátkou záruční dobu - 3 až 12 měsíců, pak její magické kouzlo pomine.
A proč?
No protože příroda - to je ta skutečná vládkyně našeho milostného vzplanutí a silou hormonů nás drží pěkně v hrsti. Milostné zaslepení neboli zamilovanost je načasovanou biologickou fintou matky přírody, pomocí níž zajišťuje reprodukci lidského rodu. Ať se to lidem líbí, nebo ne, všemocná máti jim naprogramovala stejné poslání jako ostatním zvířatům, z čehož jim plyne rozmnožovací povinnost.
V rámci tohoto úkolu drahá Pé-matička vybavila ženy čichovým radarem, jímž nevědomky analyzují mužův imunitní systém a určují, zda je vhodným dárcem spermatu pro jejich potomky. Tímto biologickým testem projdou pouze zdraví silní samci, jejichž genetický materiál je zárukou zplození zdatného pokračovatele rodu s šancí na přežití v lidské džungli.
V období ovulace mají ženy svůj čichový senzor velice vstřícný k pižmu ověřených potencionálních otců, a tak se jim někdy stává, že šílená touha je žene přímo do jejich náručí. V tomto plodném období se jich občas může zmocnit i velká hormonální bouře, která v nich spustí smršť vášně a síla pižma je beze smyslu uvrhne do jednorázových milostných objetí s náhodnou známostí. Když vláda hormonů nad nimi ztratí svou moc a vrátí se jim vědomí, marně hledají rozumný smysl svého vášnivého řádění.
Je paradoxní, že moudrá matka příroda nás na určitou dobu zbavuje rozumu, oslepuje růžovými brýlemi a vrhá do spárů neovladatelné vášně. Z těchto důvodů bývají také konce zamilovanosti bolestné jako kocovina. Ale nezoufejme, každá milostná slepota nekončí kocovinou a vyklube se z ní i dlouhodobý partnerský vztah.
Samozřejmě, že s výše uvedenými fakty, se nemusí každá žena ztotožnit, neboť záleží na individuálním hormonálním drinku, jaký drahá máti namíchala každé z nás.

Také bych chtěla upozornit, že tajemství o ženách, zde odhalená nepochází z mé přebujelé fantazie, ani z alibistického pokusu obhájit ženskou nevěru, ale z vědecky prokázaných faktů .

Jak jsou na tom se zamilovaností muži se zmíním příště, ale už teď vás mohu ujistit, že na tom, nejsou o nic lépe, než my ženy.

Příroda samcům od pravěku káže, zachovejte lidský rod, čímž muže k monogamii neváže, a nám ženám není vhod. My chceme věrné muže míti a ve věčné lásce s nimi žíti.

2. Muži a zamilovanost

Muži podle rozkazu přírodních zákonů - zajistit přežití lidského rodu, jsou připraveni rozmnožovat se vždy a všude, aby rozséváním semene oplodnili co nejvíce samic, v co nejkratším čase. Aktivaci této neutuchající sexuální touhy má na svědomí mužský hormon testosteron, jehož množství v těle je hlavním hnacím motorem sexaktivity muže.


Jestliže rozsévače semene postihne při spatření samice milostná slepota, rozum klesne do míst, kde akční orgán naopak stoupne.V důsledku toho upadá v první fázi milostného postižení do transu, který se projevuje fanatickým zíráním, dementním slintáním, mátožnými pohyby i tiky a vydáváním nesrozumitelných skřeků, při snaze napodobit lidskou řeč.Po opadnutí transu nastává fáze, kdy zahlcen vášní rozmnožovacího pudu v horečnaté euforii míří zoufalými manévry žene přímo na rozkrok. V tomto tokajícím stadiu, kdy má smysly zatemněny kopulační myšlenkou nadělá spoustu nesmyslů, aby splnil své biologické poslání.
Záludností přírody je, že muži - lovci dokážou vyvinout značné úsilí k dobytí ženského lůna i bez zamilovanosti, neboť se řídí, rozkazem své drahé máti - rozsévat semeno vždy a všude. A v tomto ohledu se chovají jako velmi poslušní synové, což vysvětluje jejich tolik diskutovanou promiskuitu.
A jak poznáme lovce - rozsévače od zamilovaného samce? Jednoduše, ostřílený playboy neupadá do transu, nemá problémy s řečí a střílí lichotky rovnou od boku. Zatímco zamilovaný sameček krouží kolem samičky i několik dní a nocí, a když se jí konečně odváží oslovit, vypadnou z něj "duchaplné" věty typu:"Nevíš kolik je hodin?" nebo "Nemáš oheň?" apod. Zpravidla i ze zamilovaných samečků se časem stávají lovci - rozsévači a není se čemu divit. Vždyť na rozdíl od žen, jimž hrozí nadvláda hormonů jen v období ovulace (kromě nymfomanek), mužům vládnou pořád. Nechci tímto omlouvat mužskou nevěru, jen chci vysvětlit jejich věčné nutkání k osévání plodné půdy. S tím souvisí i postoj mužů k lásce a sexu.

O rozdílech mužského a ženského pohledu na tyto Amorovy zbraně se rozepíši příště.

Muži myslí pořád na to a samé, chtějí od žen, aby byly veselé a hravé. Avšak ženy chtějí být nejdřív city hýčkány, než otevřou svou bránu rozkoše pro pány.

Rada pro muže:
Chceš-li od ženy fantastickou erotiku, musíš místo penisu, nejdřív vytáhnout láskyplnou romantiku.

3. Sex a láska - Muž a žena


Muži chtějí sex, ženy chtějí lásku - toť věčný kámen úrazu v biosféře on a ona. Ze zmíněného úrazového traumatu můžeme vyloučit pouze období zamilovanosti a nymfomanky. A proč lidstvo trápí tento chronický syndrom? Už slyším hlasy žen, které svorně křičí:"Muži jsou sobci a chtějí jen jedno, naše city pro ně nic neznamenají. Použijí nás a zase odloží!"
Ovšem, když se podíváme na dědičný ožehavý problém z hlediska evolučního vývoje, zjistíme nám dobře známé skutečnosti, ale neuvědomujeme si jejich dopad na dnešní lidské chování: původní genetický potenciál, vtisknutý kdysi lidstvu matkou přírodou, je tak silně zakódován v našem mozku, že se ve své podstatě od svých předků moc nelišíme. Muž je stále lovec, který si chce po celodenním lovu, sednout v jeskyni, najíst se a čučet do ohně. Pak tříminutovými pohyby přidat svůj díl k rozmnožení rodu a spát, aby načerpal sílu na další lov. Dnešní muž se od svého praotce liší pouze tím, že čučí do novin, na televizi nebo na počítač. I ženy jsou moderní kopií svých pramatek z jeskyně. Úlohu ochránkyně rodiny plní již po staletí. Udržování ohně vyměnily za sporák a pračku - teplou večeří a vyžehlenými košilemi udržují teplo domova. Sběratelskou činnost zaměnily za běh po obchodech.
Copak v pravěku tam to měli jednoduché! Muž měl k dispozici více žen, takže když jednu bolela hlava a neměla náladu na sex, byla k dispozici jiná, která byla v ovulačním období připravena na jeho tříminutové pohyby. Ale dnes v monogamním vztahu nám pravěké dědictví způsobuje značné potíže. Samozřejmě, že bolehlav, jímž manželky zdůvodňují své sexuální nechutenství, řeší muži po svém - milenkou, avšak toto řešení nese sebou jistá rizika. Proto nám věda nabízí návod, jak sladit ložnicové chutě ve společné domácnosti. V principu jde o vzájemné odhalení odlišné biologické touhy a učinění vstřícného kroku.
Pro odhalení odlišného tajemství se musíme posunout zpět v čase a podívat se na životní styl našich předků. Ve světě praotců - lovců plném lovu a válek znamenaly city nebo soucit s druhými slabost. Muž v těchto nebezpečných podmínkách neměl při rozmnožování čas na nějaké okolky. Musel předat semeno co nejrychleji, protože mohl být při akci kdykoliv vyrušen nepřítelem. Zde máme vysvětlení záhady, proč jsou muži necitové a proč je jejich milenecký výkon nazýván tříminutovým zázrakem. Zatímco pro ženy - matky starající se o potřeby svých potomků, se řadila citlivost a vnímavost pro jiné na první místo. Kvůli mateřským povinnostem jim všemocná máti nedopřála stálou chuť na páření jako mužům. Zde máme odhalenou záhadu, proč ženy potřebují motivovat k sexu láskyplnými projevy a proč nejsou vždy připraveny jít rovnu na věc, kromě nymfomanek.
Možná po přečtení těchto zdrcujících protifaktů někteří z vás začnou házet flintu do žita, ale nepropadejte panice. Jen ji klidně držte a zamiřte s ní na citlivé místo opačného pohlaví. Pokud trefíte do černého, můžete spustit i ohňostroj vášně.
Kam mířit mužům?
Ač je to k neuvěření, po tom všem, co zde bylo o mužích napsáno i oni touží po lásce. Dráha k jejich srdci vede přes... . Ano, právě sex je startérem jejich lásky, uvolňuje v nich napětí a probouzí láskyplné city. Kam mířit ženám a jakou tasit zbraň je napsáno v úvodním trojverší - viz Rada pro muže.
Zádrhel je v tom, že muži probouzejí své city sexem, zatímco ženy potřebují před sexem citovou inspiraci, která v nich probouzí touhu se milovat Tudíž to, co my ženy chceme před... , můžeme dostat až po... . Pokud ovšem sameček hned neusne. Muži tvrdí, že po milostném výkonu v nich fyzická vyčerpanost vyvolává pocit, že mají prázdný mozek, v důsledku toho ztrácí schopnost komunikace a upadají do hlubokého spánku. Navíc pro některé je orgasmus partnerky důvodem k mlčenlivé spokojenosti.
Proto by si muži měli vzít na mušku ten fakt, že ženám nestačí k uspokojení jen orgasmus a měli by před... vystřílet plný zásobník zaláskovaných nábojů. A pokud to bude jen trochu možné, tak po... by se měli zmoci aspoň na dvě slůvka nebo pohlazení.
A touží - li ženy, aby muži na ně vystříleli svůj citový zásobník, musí jim dát šanci uvolnit jeho spoušť.

Příště o důvodech mužské promiskuity.

Muži jsou oběti svých polygamních ocásků, a proto se tak bojí monogamních provázků

Pro ženy:
Aby vám z rodinné klece ptáček neulít, krmte ho vydatně zrnem celebrit. Jen obdivem jiných žen, může být v kleci udržen

4. Muži a promiskuita


Jak už bylo uvedeno v předchozích článcích tohoto seriálu, matka příroda nám lidem v rámci rozmnožovacích povinností nainstalovala stejný program jako zvířatům. Ačkoliv se ve zvířecí říši vyskytují páry, které spolu sdílí jedno hnízdečko nebo noru po celý život jako např. orli nebo lišky, muži do této kategorie rozhodně nepatří. Jsou tvorové ryze polygamní, a tudíž promiskuitu mají zakódovanou v mozku pod heslem "Rozsévat vždy a všude". Své dílo dovedla všemocná máti k dokonalosti, vybavila muže ochranným štítem proti monogamii, který jim brání zatoužit po jedné samičce více jak 5x během dne. Tento rafinovaný patron jejich promiskuity se nazývá "Kohoutí efekt", jenž velí:"S jednou samicí 5x a dost!" I tak výkonný ejakulátor jako je kohout, skákající na slepice od rána do večera, se stává impotentním při šestém skoku na jednu slepici. Avšak pižmo jiné slípky v něm ihned vyvolá nové kopulační nadšení. Mužům během jednoho dne jedna milenka při šestém pokusu také nevoní a jejich falický přítel jim odmítá poslušnost.
Když sečteme Kohoutí efekt se silou mužského hormonu testosteronu, který je žene do fanatického rozsévání semene, vyjde nám jasné mínus pro monogamii, neboť je brzdou jejich biologického poslání. Z těchto přirozených dispozic vyvodili vědci pro muže nelichotivý závěr: kdyby muži nebyli korigováni společenskými konvencemi, propadli by slepé kopulační vášni a stali by se z nich notoričtí rozsévači. Aby muži neskouzli do otupělé propasti kopulačních robotů, postavila jim moudrá matička do cesty ženy s jejich monogamní brzdou. Něžná pohlaví mají ve svém biologickém harmonogramu zafixováno, pídit se po samcích s delší záruční dobou partnerské trvanlivosti, zaručující jejich pobyt ve společném hnízdě v roli otce - živitele a ochránce po dobu, než z něj mláďata vyletí. V duchu otcovských povinností přistřihují ženy přelétavým ptáčkům křidélka, aby nemysleli pořád na to jediné, a tak chrání jejich IQ před rizikem degenerace monotónního sexuálního chtíče. V tomto světle vypadají ženy jako bachařky, věznící v klecích ptáčky, kteří touží po sexuální volnosti. Na jejich obranu musím uvést, že ženy sice mají přirozený sklon k monogamii, ale není jejich dílem. Tento styl života zavedla na zemi náboženská morálka křesťanů a židů.Útěchou pro pány může být i fakt, že soužití s jednou partnerkou má i své výhody. Mimo výše uvedené ochrany jejich IQ, nemusí ztrácet čas bojem o post hlavního inseminátora, jak je zvykem ve stádním společenství, a ani se nemusí strachovat o ztrátu svého výsadního postavení.
Muži zas vypadají pod lampou všude rozsévacího dědictví, jako zvířata ovládaná pouze sexuálním pudem. Pravda je, že jejich přirozený promiskuitní instinkt je pro ně v dnešní společnosti handicapem. Na jejich obranu musím dodat, že většina z nich se s ním dokáže úspěšně poprat a určitý čas setrvat v monogamním vztahu, ale potřebují k tomu polygamní inspiraci. A zde bych chtěla dámy upozornit, aby jim nepřistřihovaly křidélka žárlivými nůžkami příliš zkrátka a dopřály jim vizuální erotickou inspiraci - filmy, video, časopisy, internet. A dopřejte jim i slovní obdiv jiných žen. Nesžírejte se žárlivostí, když sousedce otevře dveře nebo jí pomůže s nákupními taškami, i když vy se této galantnosti od něj nikdy nedočkáte. Smiřte se s tím, že muž potřebuje obdiv jiných žen, aby se stal věrnou součástí vašeho života. Ač to zní paradoxně, je to tak, když chcete udržet ptáčka rodinné kleci, musíte mu nechat otevřená dvířka, aby měl pocit volnosti.
P.S. Pokud se muži cítí výše uvedenými fakty ukřivděni, protože mají pocit, že ženská promiskuita není o nic menší než jejich, jsou na omylu. Ženy sice vlivem emancipace a současného trendu bujaré sexuální nevázanosti muže statečně dohání, avšak vědecké výzkumy svědčí o tom, že muži mají pořád lepší skóre 10:6 co se týče průměrného počtu partnerů za život.
Co se týče jednorázového nočního dobrodružství je skóre 57%:37%.

Příště něco více o důvodech proč muži potřebují vizuální stimulaci.

Pro ženy:
Dopřát mužům zrakovou stimulaci, při níž načerpají milostnou inspiraci, má pro ženy praktickou výhodu, mohou pak sklízet vášnivou úrodu.

5. Proč muži potřebují vizuální stimulaci

V předchozím článku se ženám doporučovalo, aby dopřály svým drahým polovičkám vizuální polygamní inspiraci. Pokud toto doporučení v nich vyvolává podezření, že se jedná o mužskou fintu, jak zlegalizovat u svých partnerek svou zálibu v pornofilmech, playboyi či otáčení za sebevědomě vykračujícím si poprsím, mají správné tušení.


Avšak nejde o spiknutí mužů, ale o vědecká fakta, díky nimž, mohou ženy poznat i původ zmiňovaných pánských libůstek. Pak snad majitelky estrogenového myšlení pochopí, že nemá smys, svým testosteronovým protějškům vizuální blaženosti upírat, nebo je za ně kropit výčitkami, protože oni za ně nemohou. Jsou totiž součástí jejich lovecko-rozsévacího dědictví. Lovecko - rozsévací pud jim velí, vyhlížet vhodnou kořist pro rozmnožování rodu. Pravěký zvyk si zachovali dodnes v podobě potřeby zrakové stimulace, projevující se v již výše uvedených zálibách. Partnerky žárlivě peskující své miláčky při otáčení se za jinými ženštinami, neboť v nich cítí konkurenci, zbytečně panikaří. K panice není důvod, protože otočky pánů za kolemjdoucími kráskami, znamenají pouhé zírání na jejich lepé tvary, které vábí jejich zrak magickou silou. Nehrozí však, že by se hned s nimi chtěli pohlavně sblížit, nebo dokonce uvažovali o vážnějším vztahu. Se stejným zaujetím zhodnotí projíždějícího Porsche či Harleye Davidsona. Jde jen o obdiv fyzického designu, o nic víc. Mimochodem ženy se dívají po mužích stejně často jako oni po nich. Rozdíl je jen v tom, že Adamové mají užší zorné pole, a tudíž musí při pozorování vnadných objektů, otáčet hlavou. Kdežto Evy vlastnící periferní vidění, mohou omrknout vizáž procházejícího borce bez otáček. S díváním p opačném pohlaví máme stejné skóre, ale jen samečka lze přistihnout při činu. V oblasti nenápadného mezipohlavního okukování jsou pánové handicapovaní, avšak užší zorné pole mají vykompenzované schopností vidět na dálku jako rys. Tato mužská specialita se nazývá "Tunelové vidění", které převzali od svých praotců lovců. Vyklubala se z potřeby zaměřit kořist na dálku a soustředěně ji sledovat. I dnes můžete na výletě do přírody narazit na sedícího lovce beze zbraně např. na břehu řeky s pohledem upřeným do dáli.
Ochránkyně hnízda zas nepotřebovali upírat pohledy do dáli, ale naopak musely vědět, co se šustne v okolí hnízda, a proto mají dobré periferní vidění.
Z odlišnosti zrakových dispozic plynou ještě další problémy. Možná i vám je důvěrně známý obraz, muže stojícího před otevřenou lednicí a křičícího:"Kam jsi dala ten salám?" "Nemůžu ho najít!" Žena přispěchajíc mu na pomoc, nevěří svým očím a ukáže na salám se slovy: Jsi úplně slepej, vždyť koukáš přímo na něj". Pak nastává klasická slovní přestřelka. On potupen svou slepotou se rozčiluje, že před ním schovává jeho oblíbené lahůdky. Ona neprávem obviněna, se rozčiluje, že on ji zbytečně šikanuje.
Obdobná scéna se odehrává před otevřenou skříní či šuplíkem, kde se před mužem záhadně ztrácí kravaty, ponožky a jiné právě potřebné kusy oděvů. Po odhalení tajemství neviditelných poživatin a šatstva, lze těmto kolizím předejít.
Stačí, když si ochranky hnízda uvědomí, že lovci salám v lednici, nebo ponožky v šuplíku opravdu nevidí a budou je s láskyplnou trpělivostí navigovat - otoč hlavu o 30 stupňů doprava apod. Muži by neměli podezírat své drahé, že před nimi schovávají jejich oblíbené lahůdky či ponožky a s důvěrou se bez obav podat jejich navigaci.
Ale pozor! Ženy jsou schopné navigátorky pouze v lednici nebo ve skříni. Nedávejte jim do ruky mapu a nechtějte, aby vás navigovaly při jízdě autem.

Více o této záhadě vám prozradím příště.

6. Proč ženy bloudí


Milý muži,
chceš -li dojet do cíle bez kolize, nevzdávej se své orientační vize. Nežádej navigaci od ženského druhu, navede tě spolehlivě do bludného kruhu.

V předchozím díle seriálu byli muži důrazně varováni, aby při jízdě autem nedávali ženám do ruky mapu s úkolem navigovat.

Řidiči, kteří se této zoufalosti již dopustili, dobře ví, jaká rizika přináší. Můžete mluvit o štěstí, když po hodinách nesmyslného bloudění, dorazíte vůbec k cíli, vaše navigátorka, vás totiž i s autem velice snadno otočí o 180 stupňů a pokud včas nezareagujete, ujedete pár zbytečných kilometrů na cestě zpět do výchozího bodu A. Zdá se vám to nemožné? Potom zajisté nevíte, co umí ženy. Dokáží během zastávky u benzínové pumpy, ztratit směr a vydat se nazpátek. Vůbec jim nevadí, že před čtvrt hodinou jim svítilo slunce do zad a teď je oslňuje. Nasadí si sluneční brýle a jedou v pohodě dál. Postavení slunce považují za detail a velkoryse jej přehlíží, čímž přivádí muže k šílenství. Podezření, že se ubírají nesprávným směrem, v nich vzbudí povědomý billboard s reklamou na zubní pastu nebo kosmetiku.. Teprve pak se zamyslí nad tím, kam vlastně jedou. Ano, jejich periferní vidění je pro ně orientačním bodem. Zapamatují si věci kolem nichž projedou, nikoli však směr, kterým jedou. K vysvětlení ženské dezorientace se spustím hlouběji do vědeckých vod a uchýlím se ke konstatování věcných faktů, čímž se pokusím mužům vyvrátit teorii dlouhých vlasů a krátkého rozumu.
Vše je dáno odlišným fungováním ženského a mužského mozku. Díky moderní vědě, lze měřením elektrické aktivity mozku, odhalit centra jednotlivých schopností člověka. Chybí -li v něm příslušné centrum určité schopnosti, dotyčná osoba v dané oblasti dovedností značně pokulhává. Ženy nevlastní centrum prostorové orientace. Proto často bloudí a jejich špatný odhad vzdálenosti má na svědomí odřeniny aut při parkování. Jestli vám pánové toto odhalení připadá jako důkaz vaší teorie krátkého rozumu, protože by mohl svědčit o malém rozsahu ženského mozku, dovolím si vás upozornit na jednu maličkost, vy postrádáte centrum řeči.
Mimochodem výše uvedený fakt vám poskytuje alibi na obvinění, že ženy mají špatný odhad vzdálenosti díky vám, protože je neustále přesvědčujete, že toto /--------------/ je 20 cm.
Příroda nám nadělila dovednosti podle našeho biologického poslání , a proto hlavními programátory našeho mozku jsou právě hormony - estrogeny (ženské) a testosterony ( mužské), které určují nejen pohlaví, ale též typicky estrogenové nebo testosteronové vlastnosti i schopnosti. Mezi nimi jsou propastné rozdíly, způsobující komunikační kalamity v partnerských vztazích.
V rámci výzkumů vlivu hormonů na utváření mozku učinila věda pro pány tvorstva šokující objev: Eva byla první! Lidský zárodek má totiž v prvních týdnech svého prenatálního vývoje estrogenový základ. Důkazem toho jsou některé ženské znaky na mužském těle např. bradavky a prsní žlázy. Ano, milí Adamové, do 6 až 8 týdne plodu se vyvíjíte jako my Evy. Teprve potom se ve vás začne hromadit vyšší dávka testosteronu, která vám vytvaruje vaše mužství nejen dole ale i nahoře - mozek vám vybaví vašimi typickými klady i neřestmi - soutěživostí, agresivitou, dobrou prostorovou orientací apod. Teorie, že Adam byl první vznikla omylem pravděpodobně z faktu, že muži bývají první, proto se jim říká tříminutový zázrak.
Nejde však o prvenství, tím se třecí plochy v komunikaci stejně neobrousí, spíš naopak. Důležité je proniknout do tajů protipólové estrogenové a testosteronové logiky a najít cestičku po níž lze objet kalamitní úseky. Některé objížďky byly naznačeny již v minulých dílech.
V úvodu tohoto článku je uvedena další z nich, jelikož opakování je matka moudrosti, dovolím si na závěr repete: Pánové nedávejte ženám do ruky mapu s úkolem navigovat, 90% z nich má omezené prostorové schopnosti, Pokud jste šťastlivci, kteří narazili na jednu z těch zbývajících deseti procent, pak vám gratuluji.

Příště více o tom, jak hormony určují mužské a ženské schopnosti.

7. Jak pracují hormony

Muž a žena jsou opačná veličina, jako plus a mínus k sobě lnou, však každý má logiku svou, a tak se jiskřící láskyplné výboje časem změní v odpuzující náboje.

K osvětlení hlavních rozdílů mezi mužem a ženou se musíme vrátit zpět v čase k našim prapředkům. Adam s Evou měli na Zemi velmi odlišné biologické poslání, a proto se jejich schopnosti společně s myšlením vyvíjely jiným směrem. Z dnešního pohledu jejich vývoj vzbuzuje občas dojem, že šel přímo v protisměru.

Vypadá to, jakoby se shodli akorát na jediném - rozmnožováním zachovat lidský rod.
ON - byl vybaven typickými zbraněmi lovce. Agresivitou nezbytnou k zabíjení, dobrou prostorovou orientací. Důležitou složkou jeho výzbroje se stala soutěživost, neboť byl pořád nucen svádět urputný boj o území či o roli vůdce smečky. Po dobytí výsadního postavení musel být neustále ve střehu a dokazovat ostatním samcům, že on je nejlepší z nejlepších, protože oni stále útočili na jeho post. Pro komunikaci a city moc prostoru nezbylo. Za lovce mluvily zbraně. City představovaly pro bojovníky úhlavního nepřítele. Podstata lovce se dá shrnout jednoduchou větou: "Muž je zaměřen na cíl." Což se promítá do všech sfér jeho jednání. Např. rozhovor vede jen za účelem něčeho dosáhnout, nebo něco vyřešit. Proto také jsou výčepní společenská zařízení stále plná pánů tvorstva, řešících při doušcích chmelového moku závažné světové problémy deštných pralesů, ozónové díry či dopad neproměněné penalty na umístění v Poháru UEFA. Autorství typických rysů lovce se připisuje mužskému hormonu testosteronu.
ONA - ochránkyně hnízda dostala výbavu zcela opačnou. Mírumilovná matka se uchylovala k boji pouze v krajní nouzi při obraně mláďat. Díky mateřskému pudu získala vnímavost pro potřeby druhých, citlivost, soucit, dokonce i čidlo pro příjem neverbálních signálů, kvůli domluvě s nemluvňaty. Jelikož trávila celý den v kruhu rodovém, zaměřila svou pozornost nikoliv na cíl, ale na utváření vztahů, tudíž se zdatně rozvíjela v řeči. Zde se dá také podstata ochránkyně hnízda shrnout do jedné věty:"Žena je zaměřena na vztahy." Rozhovor vede za účelem popovídat si, a tím utužovat přátelské pouto. Proto semele páté přes deváté, její upovídanost nemá hranice. Za nositele těchto rysů se považuje ženský hormon estrogen, i když mateřské pudy má na svědomí hormon progesteron. S ryzím estrogenovým nebo testosteronovým prototypem se však setkáme jen zřídka. Osobnost většiny populace ovlivňuje působení obou hormonů. Převažující z nich určuje pohlavní znaky, sklon k určitým schopnostem i vlastnostem. Názor, že všichni muži (všechny ženy) jsou stejní (stejné), vyplývá ze zákonitosti, podle níž lze stanovit základní charakteristické rysy pro obě pohlaví. Na problematiku pohlavní identity mají vliv ještě jiné vedlejší faktory, ale není nutné je zde uvádět. K pochopení rozdílů mezi protipohlavní logikou stačí znát typické postoje a motivy jejich chování. Nyní opustím vědecké vody a na jejich břehu se pustím do vlastní improvizace. Z výše uvedených faktů lze usoudit, že příroda vybavila opačná pohlaví záměrně opačnou výstrojí, aby se vzájemně doplňovala a vytvořila tak dokonale fungující soustrojí na výrobu, výživu a ochranu potomků. Po mnohá staletí rozmnožovací mašinka šlapala vcelku bezporuchově. Jako vadná součástka se časem projevil sexistický závit. Drahá matička totiž nepočítala s emancipací, způsobenou pravděpodobně vyšší dávkou testosteronu v těle některých žen. Ten v nich probudil mužské ambice, a tudíž ženy zatoužily po stejném postavení jako muži. Tolik mé lehkovážné úvahy na téma, jak mohlo dojít k závadě, která nám v dnešní době značně komplikuje oboupohlavní soužití.
Emancipace se zabydlela v civilizovaných společnostech, avšak tvrdě naráží na původní záměr přírody, silně zakódovaný především v Adamově části populace. Pronikání žen do mužské hierarchie bourá jejich zažité předsudky jak na poli veřejném, tak na poli domácím. Těžce se smiřují s revolucí ženy, odmítající chodit jen po cestě vyšlapané armádou jejích pramatek mezi sporákem, pračkou a žehličkou, protože za ušlé kilometry po této stezce se jí nedostává žádného uznání. Naopak, vysloužila si titul slepice. Ponížená slepice chce kohoutovi dokázat, že umí víc, než jenom snášet vejce. A tady naráží kosa na kámen. Symbolický dopad kosy na kámen odráží vztahy dnešního Adama s emancipovanou Evou, které podtrhuje svojí tragikomikou sám život - čím více o něm víme, tím méně si rozumíme. Bohužel, současná civilizovaná společnost trpí chronickým syndromem neporozumění, bujícího z nedostatku komunikace a nepochopení podstaty myšlení druhého pohlaví. Na tuto civilizační chorobu existuje celkem jednoduchý lék. Stačí vzít rozum do hrsti, přidat dávku vstřícnosti, pochopení, tolerance, pořádně protřepat a mazat s tím denně duši svého partnera. Vzájemná léčba má velmi blahodárný účinek na citové úrazy. Dokonce zaceluje velice úspěšně jizvy v partnerských vztazích. Jedinou její nevýhodou je neochota některých pacientů se léčit.

Další z receptů na citové úrazy vám nabídnu příště.
Které vlastnosti vám nejvíce vadí na mužích na ženách ?

8. Proč ženy ruinují...

Pro ženu někdy méně znamená více, a proto místo zabíjení draka raději otevři šampaňské a rozžehni svíce. Tak více obšťastníš srdce ženy a tvé peníze zůstanou ušetřeny.
Další recept na citové úrazy nabízí sebereflexní léčbu především mužům, avšak i ženy upozorní na jejich neúčinný lék, jímž se snaží zahojit své bolavé city.


"Má všechno, super zařízenej barák, supr auto, plný skříně značkovejch hadrů, dovolenou u moře, jezdí si lyžovat do Alp a pořád jí to nestačí." "Neví, co chce." Neslyšíte, milí pánové, v těchto slovech náhodou svou ozvěnu? Někteří z vás asi ano, neboť souzní s vašimi častými lamentacemi nad nevyzpytatelností či rozmařilostí nás žen. Jenže ona ví, co chce, ale vy tápete v mlze, a proto ji zahrnujete materiálními statky, které symbolizují vaši úspěšnost a domníváte se, že ji tak učiníte šťastnou.Vycházíte totiž ze svého pravěkého loveckého poslání, kdy bylo nasycení rodiny vaším hlavním úkolem i důkazem vašich mužných schopností. Jenomže doba se změnila, takže nemůžete očekávat od dnešní Evy jásot nad kusem mamuta, přivlečeného domů. Dnes už ženě nestačí ke štěstí představa plného žaludku. Potřebuje láskyplné projevy, avšak jiného druhu, než jí dopřáváte. Zatímco vy se jí snažíte dokazovat svou lásku velkými činy, ona touží po romantické dvornosti, která od vás nevyžaduje příliš námahy ani peněz. Například pozvání na večeři, intimní večer ve dvou s hudbou, tancem a šampaňským. Drobné pozornosti - květiny, čokoládu, ale i vynesení odpadkového koše nebo hození špinavých ponožek do prádelního koše pro ni znamená mnoho, protože jí signalizuje váš zájem o její city i uznání její domácí práce. Nemusíte stavět domy, kupovat drahá auta, přerývat záhony na zahradě, natírat plot, prosekávat mečem trní, zabíjet sedmihlavého draka, abyste jí dokázali svou lásku. Ženu neokouzlí ani tak rytířův meč, jako jeho dvoření. Ano, pánové, vaše utkvělá představa, že svou lásku musíte dokazovat velkými činy, je váš velký omyl. Jistě někteří z vás mohou považovat výše uvedená fakta za nesmysl, protože vaše drahá polovička po vás vyžaduje právě luxusní důkazy lásky - kožichy, šperky, auto apod. Na tento argument vám lze říci jen jedno: "Co jste si udělali, to máte." Vzali jste si ženu zvyklou žít v přepychu? Nedivte se, že jej vyžaduje i do vás. Rozmazlili jste svou drahou životem v luxusu? Nedivte se, že chce stále víc. Bohužel pánové většinou je chyba na vaší straně. V rámci své testosteronové soutěživosti si zpravidla vybíráte za partnerky výstavní kusy, abyste je mohli jako svou trofej předvádět ostatním lovcům. Svou vyhlédnutou kořist se snažíte oslnit po svém - výší svého konta. Žena sice podvědomě vyhledává muže, schopného postarat se co nejlépe o rodinu, a proto se nechá oslnit vaším kontem, avšak i královna v přepychovém paláci se může cítit osamělá a nešťastná. Pokud se jí nedostává výše zmíněných romantických důkazů lásky, kompenzuje svou citovou frustraci útokem na vaše konto a zvyšuje své nároky. Tato náhražka ji však stejně neuspokojí, a tak si po vyčerpání jednoho mužského konta najde jiného sponzora a románek finanční lásky se opakuje. V horším případě vás opustí s mužem, jehož výše konta vám nesahá ani po kotníky, čímž vám způsobí neskonalé ponížení. Vy si pak marně lámete hlavu, proč vás opustila, když měla všechno, a protože to nemůžete pochopit, považujete ženy za vypočítavé mrchy, co jdou jen po penězích. Ale ruku na srdce - necpete jim sami ty peníze přímo pod nos? Nesnažíte se je právě jimi oslnit? Ne vždy však je chyba jen na vaší straně, samozřejmě existují ženy, které se vdávají z lásky k penězům, avšak tato láska uhodí do očí skoro každého mimo oběti. Většinou všem bývá jasné, když si mladá krásná slečna bere staršího pána nevalného vzhledu, o co go, jen dotyčný pán to pochopí až po svatbě. Někdy méně znamená více, dejte ženám méně přepychu a více citu, ji učiníte šťastnou a vy ušetříte. Dnes jsem vám odhalila jaké finanční a citové újmy způsobuje mužům vyšší hladina testosteronu, příště vám prozradím, jaké finanční i zdravotní újmy jim způsobuje jeho ubývání.

Otázky pro vás

Pro ženy: Máte raději drobné romantické pozornosti nebo dáváte přednost drahým darům ?

Pro muže: Jaké zkušenosti máte vy? Co podle vás žena více ocení ?

9. Proč muži trpí

Ta, kvůli které muži trpí nejvíce, je jejich vlastní ješitná tradice. Je sice věrná ale bezcitná, ta jejich sebeláska ješitná.
Mužský hormon testosteron vládne pánům tvorstva svým bičem soutěživosti, čímž je žene k neustálé touze o něco bojovat, a tím dokazovat své mužné schopnosti ostatním samcům a samozřejmě samicím.

Díky testosteronovému biči muži sice dosahují vytouženého postavení ve vůdčích sférách lidské smečky, avšak sportovní vlastnost vynášející muže na stupně vítězů, má i svůj rizikový faktor. Soutěživost totiž se sebou neustále vláčí své nebezpečné siamské dvojče - ješitnost, a právě tato samolibá potřeba obdivu okolní smečky je hlavní příčinou citových úrazů.
V jejím stínu ztrácí úspěšní borci reálný pohled na svět, čímž si opakovaně způsobují popáleniny. Oslněni září svého supermanství, se nepoučí a pálí si prsty nad stále stejným ohněm problémů. Tento sebespalovací proces se nazývá "efekt Pygmalion", jehož úrazovou bilanci zvyšují sebezaslepenci tím, že si vyhledávají k laskání svého ega snadnou kořist v mladých nezkušených Lollitkách, které lehce okouzlí jejich supermanské fluidum a ony se bezhlavě zamilují do svého prince na bílém koni. Ke svému idolu pak vzhlíží s pootevřenými ústy. Od těchto roztomilých kočiček, jejichž obdivné mňoukání zní líbezně jejich ješitným uším, si nechají uvázat manželskou mašličku, aby mohli co nejvíce, ukájet svou nenasytnou ješitnost. Ve svém samolibém obžerství si neuvědomují, že jejich lísající se kočička, je myslící bytost, jejíž myšlení se zkušenostmi vyvíjí, a tudíž se nebude svému pánovi věčně s oddaností třít o nohy. Drtivý šok je postihne ve chvíli, kdy doposud poslušná micinka najednou vyjádří svůj vlastní názor, nebo dokonce začne nacházet na svém superkocourovi chyby. Vůbec nechápou, co se stalo. Proč se najednou z krotké čičinky stala divoká prskající šelma. Jelikož nepochopí, že v prozíravém světle zkušeností, ztrácí ženy iluzi o jejich neprůstřelné dokonalosti, a tudíž vidí reálný obraz muže i s jeho chybami, opustí zdivočelou šelmu a najdou si novou nezkušenou kočičku, která k nim vzhlíží s pootevřenou pusinkou. Věčně hladová samolibost si vybírá svou daň. Stejný oheň problémů opět olizuje svými spalujícími jazyky jejich otevřenou dlaň.
Efekt Pygmalion není však jediným chronickým syndromem, jenž má samolibá potvůrka na svědomí. Dalším jejím úderem pod pás je syndrom zavírajících se dveří, který postihuje muže středního věku, kdy dochází ke snižování hladiny testosteronu, a to způsobuje ubývání mužných sil, což znamená pro mužskou ješitnost katastrofu. Některé muže proto zachvátí panika ze zavírajících se dveří a vrhají se do marného boje s přírodními zákony. Podnikají zoufalé martyrium k udržení svého mladického image. Mučí svá těla v posilovnách, škrtí svá kulatící se bříška v upnutých džínách. Se sebezapřením se snižují k ryze ženským procedurám, jako jsou plastické operace (např. transplantace vlasů) nebo kosmetické úpravy (barvení vlasů apod.). Trýzní se pohledem do zrcadla, kde sebemrskačsky odhalují své nedostatky na kráse. Útrpně polykají vitamínové či jiné preparáty slibující stálou sílu i svěžest. Lapají po dechu při náročných sportovních výkonech, nebo se prohání neohroženě na rychlých silných motorkách, jen aby přesvědčili sebe i své okolí o své neutuchající výkonnosti.
Vrcholem jejich masochistického šílenství, jímž se snaží udržet své prchající mládí, je víra ve falešný mýtus, že stárnoucího kocoura omladí míza mladé kočky. Pod vlivem absurdního mýtu opouští svůj starý život v podobě stárnoucí manželky s dospívajícími dětmi. Omámeni pocitem, že konečně začínají žít, se vrhají do nového života s omlazující čičinkou. Jenže tím se vrhnou přímo do jámy lvové. Po čase se ocitají ve stejné propasti podobných starostí i problémů. Navíc je drtí tíha nároků rozmazlované kočičky, vyžadující skoro 24 - hodinovou pozornost milence s péčí otce. Většina mladých vdavekchtivých slečen, holdujících starším pánům, u nich totiž vyhledává finanční zajištění s otcovskou péčí.
Elektřin komplex pak tyransky zatíná zuby do mladistvé nerozvážnosti stárnoucího kocoura, který naivně očekává od své hýčkané "adoptivní" dcerušky v roli manželky vděk a poslušnost.
Místo vděku je však šikanován nejen jejími materiálními, ale i společenskými rozmary. Zatímco on, unavený celodenním pracovním vypětím, jímž se snaží ukojit její finanční nároky, touží po klidném večeru v pohodlí gauče, ona jej vláčí po společenských akcích, v touze předvádět se. Ačkoliv i on se rád pochlubí svou mladou trofejí před ostatním lovci, bývá často tváří v tvář mladším schopnějším samcům deprimován pohledem do zrcadla reality. V tomto stresujícím kolotoči začne jeho pseudomladická identita ztrácet dech, neboť náročná omlazovací kůra vyčerpá jeho fyzické i psychické síly, včetně konta. Může si gratulovat, když ho neskolí infarkt, nebo jiná zákeřná nemoc, pro niž je neustálý stres živnou půdou. Tragikomiku celé ješitné anabáze podtrhuje fakt, že stárnoucí muž, snažící se zachránit svou mladickou image, aby získal obdiv žen, vytváří ze sebe svou vlastní karikaturu pro jejich pobavení. U žen bodují muži, kteří dokáží odhadnout své síly a přizpůsobit se jim. Bohužel pánové, vaše ješitnost je jediná z rodu ženského, která vaše omlazovací šílenství bere vážně. Pokud se vám podaří právě ji zkrotit, ušetříte své zdraví i konto. Navíc získáte obdiv skutečných žen a nestanete se snadnou kořistí jejich rozmarů.

10. Emancipace má pro muže své výhody.

Emancipace šetří mužům fyzické síly i peníze,avšak mužská ješitnost pro ti ní mobilizuje mocenské divize, čímž způsobuje mužům v lásce zbytečné kolize.

V předešlých dvou dílech byly odhaleny zákeřné zoubky, jimiž je ješitnost ostře a tvrdošíjně zakousnuta do mužského ega, čímž mužům způsobuje citové, zdravotní i finanční újmy v milostných vztazích. Její zákeřnost tím však nekončí, používá další nefér triky, kterými ruší magnetickou přitažlivost opačného pohlaví. Chová se totiž jako žárlivá milenka, která nedovolí pánům tvorstva projevovat ženám své city, přiznat si chybu, či uznat jejich rovnoprávnost. Tudíž jim brání právě v těch činnostech, jimiž si získávají ženské srdce. Ta žárlivá potvora se všemožně snaží muže ženám znechutit, aby je měla sama pro sebe.
Jako svou triumfální zbraň využívá emancipaci, již bytostně nesnáší, protože jí neohroženě svým puncem soběstačnosti přistřihuje její samolibý ocásek. V zápalu ješitného boje neváhá použít jakékoliv prostředky, jen aby muže proti ní co nejvíce popudila, a tak jim nehorázně lže. Tvrdí jim totiž, že emancipace pase po nadvládě a chce pány tvorstva svrhnout z jejich trůnu. Děsí je dokonce myšlenkou, že moderní žena je vůbec nepotřebuje a považuje je jen za dárce spermatu. Muži, kteří jejím lživým sugescím uvěří, odsoudí sami sebe k odsunu z výsluní ženského obdivu. Zpravidla zaujmou k něžnému pohlaví opovržlivý či bojový postoj a svým hrubým nadřazeným chováním je od sebe odpuzují, čímž ješitnost dosáhne svého cíle a spokojeně si mne ruce.
Pravda je však jiná. I finančně soběstačná žena potřebuje muže, avšak ne kvůli přežití, ale kvůli soužití. Hledá u něj ochranu v podobě citového zázemí. Touží po projevování něžných citů, důvěře, porozumění i úctě. Chce být pro něj ta jediná milovaná ze všech žen na celém světě. Ano, moderní finančně nezávislá žena je ve své podstatě vlastně nemoderní, neboť její touhy se od tužeb její pramatky příliš neliší. Prioritou jejího štěstí zůstává stále láskyplný vztah, dýchající důvěrou a porozuměním. A k tomu potřebuje právě vás, pánové, protože jen vy ji můžete učinit šťastnou. Doba se změnila, a proto již nemusíte tasit meč, prolévat krev, či cedit pot, abyste získali dámu svého srdce. Stačí mnohem míň. Odložte své silné zbraně a dvořte se ženám jako praví rytíři. Nevěřte kecům vaší ješitnosti. Emancipovaná žena není žádný hybrid ani zmutovaný útočník z kosmu, který chce utiskovat vaše mužství. Emancipace vám naopak poskytuje výhodu. Nemusíte tolik plýtvat fyzickým silami, abyste uspěli u něžného pohlaví. Můžete si své síly šetřit na příjemnější záležitosti, třeba na sport. Opravdu, stačí pár něžných slůvek, dvorností či pozorností, jimiž jim dáte najevo svou lásku, úctu nebo pochopení pro jejich city a nezávislé krásky k vám budou vzhlížet s láskyplným obdivem. Záleží jen na vás, zda se budete vyhřívat na výsluní ženského obdivu. Jenom se musíte rozhodnout, jestli dáte přednost mužské ješitnosti nebo dámě svého srdce, protože dvě sokyně usilující o přízeň jednoho muže, se vedle sebe nesnesou.

Otázka pro muže.
Bojíte se vztahu s emancipovanou ženou?

11. Proč muži neradi projevují své city a proč si neradi přiznávají chybu.


Muži se bojí projevovat své city
a vytahují proti nim ochranné štíty,
tvrdou slupkou kryjí své slabiny,
aby si zachovali věčnou tvář hrdiny.


V minulém článku byla mužská ješitnost odhalena jako žárlivá milenka, bránící mužům, projevovat své city či přiznat si chybu. Nechutenství mužů k těmto ponižujícím činům má však hlubší kořeny, vycházející z tvrdé podstaty lovce a jeho poslání. Příčina, proč muži neradi projevují své city, tkví v jejich lovecké výzbroji, která zcela logicky potírá jejich citlivost včetně soucitu. Těžko by mohli lovit zvěř nebo vést boj, kdyby se rozplakali nad zabitým zvířetem, či litovali nepřítele, do kterého museli zapíchnout své kopí.
Díky svému loveckému dědictví je muž po staletí považován za symbol bojovnosti, statečnosti, odvahy, síly, samostatnosti i odolnosti. Prostě superman. V duchu mužného mýtu jsou chlapci od kolébky krmeni hrdinskou kaší, jejíž výživná hodnota spočívá v rekovných heslech typu - Kluci nebrečí ani nefňukají, bolest snáší se zatnutými zuby. Nežalují, své problémy si řeší sami svými pěstmi. Nebojí se ničeho, jsou přeci stateční chlapi apod. Dovoleno jim je pouze projevovat radost v rámci vlastních úspěchů, zvláště při sportovním klání. Pod tíhou genetického kódu lovce se silně zakořeněnou mužnou tradicí považují stateční chlapi projevování citů za punc slabosti a zranitelnosti, čímž vzniká paradoxní situace. Dáma jejich srdce se pro ně stává nepřítelem, jíž se bojí vyznat svou vroucí lásku. Obávají se, že by jí tím mohli být vydáni na pospas a ona by je pak mohla citově vydírat, a tak s nimi manipulovat. Jelikož jim jejich po věky proklamované hrdinství brání vyjádřit svou obavu nahlas, drží své city na uzdě a statečným mlčením si zachovávají tvrdou slupku.
Jádro lovce-bojovníka, obrněné tvrdou slupkou, nejenže nepřipustí (za vydatné pomoci ješitnosti), aby mužní hrdinové dávali najevo své city, ale chrání též jejich loveckou prestiž, a to způsobem ryze ješitným - nedovolí jim přiznat si svou vlastní chybu, čímž udržuje jejich sebevědomí v blažené samolibosti.
Praotec lovec totiž vláčel na svých bedrech těžké břímě odpovědnosti. Na jeho lovecko-bojových schopnostech záviselo přežití rodiny. Jeho strategie lovu i boje musela být tudíž neomylná s přesnou trefou. Každá chyba mohla být osudová, protože mohla znamenat hladovění nebo smrt. Kolem jeho lovecko-bojového umění se točil celý pravěký svět, bylo měřítkem jeho úspěšnosti v očích jeho družky, a zároveň zdrojem vlastní sebeúcty. Proto pociťoval každou svou chybu jako své selhání i neschopnost plnit své poslání, nakrmit a ochránit rodinu. Strach ze selhání ho pronásledoval stále, avšak nesměl ho otevřeně přiznat, neboť by se tím znemožnil před svou drahou, oheň udržující družkou. Pravěká žena totiž obdivovala svého samce právě za jeho lovecký um, který byl pro ni zárukou přežití. V těchto dobách pravděpodobně začal u mužů klíčit odpor ke slůvku promiň, poněvadž by tím připustili svou neschopnost.
Tento komplex pronásleduje muže dodnes, a proto si neradi přiznávají chyby, protože si připadají před svými partnerkami jako totálně neschopní blbci. Pod konvenčním nánosem mužného mýtu trpí utkvělou představou, že si musí stále zachovávat image neomylného supermana, jinak by je jejich drahá polovička pustila k vodě a poohlédla by se po jiném, přesně se trefujícím lovci. A tak se raději hádají do krve než by řekli: " Promiň, udělal jsem chybu," nebo "máš pravdu, zvoral jsem to." Svou urputnou zatvrzelostí se však v očích žen shazují více, než kdyby si chybu velkoryse přiznali a omluvili se. Žena se svou estrogenovou výbavou je na hony vzdálená loveckému myšlení, a tudíž nepovažuje omyly svého partnera za selhání, protože na rozdíl od něj chápe, že muž je taky jenom člověk. Výsledkem celé supermanské hysterie bývá pravý opak toho, čeho chce muž dosáhnout. Žena jej opustí právě pro jeho zatvrzelou neschopnost přiznat si chybu, neboť to považuje za známku sobecké samolibosti, netolerance a necitlivosti k ní samotné.
Léčba supermanského syndromu je sice dlouhodobá, vzhledem k dědičné zatíženosti a zakořeněné hrdinné tradici, ale celkem jednoduchá. Stačí, když si muži uvědomí, že jejich image neomylnosti působí na ženy jako značka zabedněných ješitů alias blbců a slůvko promiň naopak zvedne jejich prestiž, jelikož v estrogenové populaci je symbolem velkorysosti, tolerance, moudrosti i lásky.
Ženy si dovolím upozornit, aby na základě uvedených faktů chápaly, jak je pro muže nesmírně těžké přiznat si chybu a ocenily jejich namáhavý výkon polibkem či uznáním.
Nezasypávejte je výčitkami typu: "Vidíš, já jsem ti to říkala, měla jsem pravdu, ty si nikdy nedáš říct," apod. Odradily byste je od další léčby.

Věčný sen o princi na bílém koni,

se po staletí dívkám hlavou honí.

A když se z dívky stane paní,

tak u sporáku mezi hrnci

pohřbí sen o krásném princi.

12. Sen o princi na bílém koni

Jelikož čtyři předchozí články se věnovaly úrazovosti mužů v partnerských vztazích (přesněji řečeno v heterosexuálních vztazích), nadešel čas, věnovat se v rámci oboustranné léčby zase ženám. Tak jako Adamové mají svůj rizikový faktor citových úrazů v genu ješitnosti, tak i Evy mají svůj dědičný chronický syndrom, jenž jim způsobuje tradičně jizvy na srdci. Jejich Achillovou patou je romantická duše. Zatímco muži si svou loveckou agresivitu vybíjejí při sledování fotbalu, hokeje, boxu či jiných praktikách moderního lovu. Ženy hltají filmy a seriály o horoucí lásce. V současné době se u nich zvláštní přízni těší telenovely.

Neutuchající hlad po romantické lásce provází něžné pohlaví po staletí. Naše babičky smáčely svými slzami dojetí stránky Červené knihovny, my roníme slzy nad romány Danielly Steelové. Chronickým kamenem úrazů je dědičný sen o princi na bílém koni, jehož romantická podstata zůstává stále stejná, jenom jeho vizáž a slovník se mění zásahem dobových trendů. Na tento snový syndrom způsobující úrazy z naivity, zabírá pouze léčba šokem. Ano, milé romantičky, pokud nechcete brázdit svá srdce jizvami zklamání i marnosti, musíte dát svému horečnatému snění ledovou sprchu kruté reality. Podívejte se pravdě přímo do očí a smiřte se s faktem, že čekání na prince na bílém koni se rovná čekání na Godota, neboli na někoho, kdo nikdy nepřijde, protože neexistuje. Svého prince můžete spatřit jen na krátkou dobu přes růžové brýle zamilovanosti nebo v pohádkách a romantických filmech. Bohužel, váš princ je buď výplodem vaší estrogenové fantazie, anebo filmovou iluzí, vytvořenu speciálně pro vás, o čemž svědčí propastný rozdíl mezi tváří filmového hrdiny a skutečným profilem jeho protagonisty.

Svým fanynkám kdysi zasadil nemilosrdnou ránu Jean Marais - idol našich babiček i matek. Jeho mužný šarm přímo symbolizoval ideál vysněného prince. Svými rolemi milovníků - rytířů způsobil lavinu milostného vzdychání ženské populace. Ve skutečnosti by se však jeho lásky nedočkala ani ta nejkrásnější princezna na světě, neboť on své srdce zaslíbil muži Jeanu Cocteauovi - režisérovi, jenž stvořil jeho hvězdu.

Také dnešní doba, kdy se naše snové zraky upírají především k Hollywoodu, nám přináší mnohá šokující probuzení. Hlavně vinou tiskových médií cynicky odhalujících pravou tvář našich idolů.

Jack Dawson - idylický hrdina z Titanicu, jehož poslední slova před zmrznutím, která pronášel s drkotajícími zuby:" Rose byla jsi to nejlepší, co mě v životě potkal," zněla v srdcích divaček jako nejžhavější důkaz nesmrtelné lásky, zůstane navždy jen filmovou iluzí, neboť má velmi daleko k citovým dispozicím Leonarda di Capria. Leo totiž před láskou až za hrob dává přednost partě kamarádů. Podobné rozčarování připravil svým ctitelkám i buldozer ženských srdcí George Clooney, který svou "staromládeneckou" nevázanost a kamarádskou vázanost deklaruje na každém kroku. Ve výčtu deprimujících příkladů bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale nechci, vzhledem k jejich všeobecné známosti, zbytečně dále drásat citlivá srdce Julií reálným obrazem Romeů. V zájmu důsledné léčby šokem však musím připomenout ještě jeden iluze zničující fakt: v hollywoodské továrně na sny se vyskytuje série poruchových idolů, trpících výškovým handicapem, čímž snižují mužný kredit vysněného prince. Jejich objetí tak ztrácí punc ochranné známky rytíře, neboť mnoho současných žen průměrného vzrůstu by se nejen nemohlo bezpečně schoulit do jejich náručí, poněvadž by krapet přečuhovaly, ale ani si opřít hlavu o jejich rámě. Za to by si mohly směle přitisknout jejich hlavu na svou hruď. Proto také některé hollywoodské kolegyně Toma Cruise, Dustina Hoffmana, Leonarda di Capria, Mela Gibsona a dalších mají při natáčení s nimi problém, aby svou výškou nesnižovaly jejich mužnou prestiž. Výškový distanc idolů však není tou nejbolestnější realitou, se kterou se musí snové duše něžného pohlaví smířit. Mnohem krutější je skutečnost, že kategorie filmových princů se v reálu chová jako valná většina mužů. Dává přednost kamarádům, alkoholu, drogám, různým hráčským choutkám a promiskuitě před věrnou láskou až za hrob. Tuto destrukci romantické lásky mají na svědomí přírodní zákony, neboť estrogenové představy žen o udatném rytíři s něžnými, věrnými city, odporují testosteronovému vybavení mužů a zcela popírají mužskou přirozenost, vycházející z genetického dědictví lovce.

Lovec-bojovník je od přírody pro potřebu zabíjení vybaven agresivitou a také záměrně obrněn proti jemnocitu, protože brzdí jeho loveckou agresivitu, čímž omezuje jeho akceschopnost. Mezi jeho loveckou výzbroj, která ho též testosteronovou rychlostí vzdaluje od estrogenové iluze, patří soutěživost. Díky ní, tráví večery raději v oblíbené hospůdce s tlupou ostatních lovců, kde se může nejen vytáhnout svými taktickými bojovými schopnostmi například v diskusi o fotbale, ale také při hře karet, kulečníku, šipek nebo jiných hospodských kláních ukojit své soutěživé ego. Romantické večeře ve dvou s hořícími svíčkami se pro něj stávají noční můrou.

Kontrastní obraz svalnatého, drsného zachránce či mstitele, drtícího svými pěstmi nebo železnou tyčí svého nepřítele na krvavou kaši, jehož zrak, srdce i mozek obratem změkne při pohledu na krásnou křehotinku, v podání Jeana Clauda van Damma, Stalloneho a Schwarzeneggra, je z hlediska přírodních zákonů nesmysl anebo přírodní unikát. Muž, jenž s ocelovou tváří zlomí soupeři někdy i soupeřce vaz, načež vzápětí zjihne něhou při pohledu na ženu, vykazuje spíš známky psychopata než vyrovnaného hrdiny, je to pouhá filmová fikce, a ani věta: "dělám jen svou práci," ho nepřiblíží realitě.

A tak, milé romantičky, nechcete-li se utápět v slzách zklamání, musíte dát vale svému princi na bílém koni a vyrovnat se s drsnou realitou přírodních zákonů, které jsou neoblomné.

Musíte tedy počítat s tím, že muži, kteří si vedou tvrdě na poli bojovém, se na poli citovém chovají jako sloni v porcelánu, a že pro většinu mužů, díky loveckému vybavení, jsou ženské city nepochopitelný hlavolam.

O tom, proč jsou ženské city pro muže hlavolam, se rozepíšu příště.

13. Proč muži nepomůžou, i když můžou


Ženské signály vysílané k muži
neprojdou jeho hroší kůží,
proto musí žena přeladit svou frekvenci
na vlny zacílené na loveckou potenci


V závěru minulého dílu jsme narazili na nejvznětlivější problém, který je klasickou rozbuškou partnerských explozí. Zrovna tak jako estrogenové cítění ochránkyň hnízda představuje pro testosteronovou logiku lovců nepochopitelný hlavolam, tak pro ženy představuje lovecká logika tvrdý oříšek, imunní vůči jejich citům. Komunikační prostor mezi touto protipólovou mentalitou se stává minovým polem, v němž si partneři slepě nabíhají na miny. Oba však mohou procházet minovým polem i bez zbytečných výbuchů, pokud se seznámí s minovou strategií opačného pohlaví a vyšlapou si cestičku, po které lze vznětlivá místa obejít.

Výchozím bodem pro ženy je pochopení loveckého dědictví mužů, které je směřuje k sebestřednosti. Lovec, zvyklý starat se sám o sebe, jde za svou kořistí s cílem vítězit. Pro tento úkol je vybaven hroší kůží nejen na těle, ale i na srdci, proto má omezenou schopnost vcítit se do potřeb druhých či vnímat neverbální projevy, obzvláště řeč ženského těla.

Muži mohou za výchozí bod použít protipól svého já, poněvadž ženy představují pravý opak jejich hroší kůže. Mateřskými city jsou zaúkolovány přírodou do péče o druhé a pro komunikaci s nemluvňaty mají speciální anténu na příjem neverbálních signálů. V důsledku výše uvedených kontrastů dochází k častým výbuchům, neboť Eva čeká od Adama, že mu dojdou její SOS signály, vůči nimž je on imunní. Adam zas očekává od Evy, že ho o pomoc požádá přímo. Není totiž zvyklý nabízet pomoc sám od sebe, protože si vždycky poradí sám, a potřebuje-li pomoc, požádá o ni přímo. Z tohoto začarovaného kruhu se zrodila stará, známá fáma, označující muže za necitlivé sobce a ženy za rozmarná stvoření, která nevědí, co chtějí. Jenomže ony vědí, co chtějí, jen svá přání neumí vyjádřit přímou řečí. Ani muži nejsou takoví sobci, jak o nich fáma tvrdí, ale zkrátka nevlastní čip na příjem ženských signálů.

Proto, milé dámy, spláčete nad výdělkem, jestliže v krizové situaci (například když chystáte rodinnou oslavu) očekáváte, že váš drahý, uložený s denním tiskem na sedačce, okolo nějž lítáte s luxem a mezitím si odskakujete do kuchyně ke sporáku, zvedne svůj zrak od novin a zeptá se:"Nechceš s něčím pomoct?" Místo toho se vás totiž zeptá: "Musíš tady luxovat zrovna teď?" čímž vám jasně naznačí, abyste ho nerušily z jeho siesty, což vyvolá ve vašem zchváceném těle s estrogenovým cítěním výbuch hněvu nad jeho nehorázným sobectvím.

Jenomže on nechápe, proč se rozčilujete. Za prvé žije v domnění, že kdybyste chtěla pomoc, tak si o ni řeknete. Za druhé považuje domácí práce za vašeho koníčka. Vždyť přece ženské pokolení si odmalička s chlapečky nejraději hraje na maminku a na tatínka, a proto rádo tajtrdlikuje okolo panenek, dětské kuchyňky i tatínka. Tudíž se mu zdá krajně nevhodné, abyste ho svou hrou rušila při jeho odpočinku po těžké práci. Chcete-li, milé dámy, přimět svého muže k činu, musíte s ním jednat po lovecku. Oznámit mu včas a přímo, kdy a jak od něj budete chtít pomoc. Nejlépe den předem, jedná-li se o větší úkony jako např. mytí oken nebo malování, zvolte delší časový úsek - týden až měsíc dopředu. Občas mu svou prosbu šetrně připomeňte, aby se stačil na daný úkol zaměřit a připravit. Při určování časového předstihu, se kterým máte přednést svou prosbu, vezměte v potaz, že některým mužům nestačí ani doba devíti měsíců, aby se připravili na roli otce. Ke své prosbě přidejte laskavý úsměv. Podpořte ji také větičkou, v níž mu dáte najevo, jak moc je pro vás jeho pomoc důležitá a nepostradatelná. Plácání po ramenech nepodceňujte, neboť polaskání jeho ega činí mnohdy zázraky, motivuje ho totiž k aktivitě a ochotě při plnění daného cíle. Pokud vaši žádost přijme s brumláním, neberte jeho brumlací fázi jako odmítnutí, je to jen jeho způsob, jak strávit daný problém. Tato strategie ve většině případů funguje, ale pozor, je účinná pouze ve standardní míře. Jestliže trpíte mánií neustále v bytě něco přestavovat nebo kupovat nový nábytek či koberce, anebo 1x do roka malovat, narazíte na tuhý odpor, poněvadž většinu mužů práce spojené s úpravami bytu nebaví a vyhýbají se jim jako čert kříži. A tak muži, jejichž ženy trpí manévrovací mánií, zaujímají obrannou pozici mrtvého brouka - nevidí, neslyší, anebo ze sebe dělají absolutní nemehlo. Pokud je přeci jen donutíte k nějaké činnosti, rozbíjí vám vaši nejmilejší vázu po babičce či zraní zcela nepochopitelný způsobem vás, sebe i děti čímkoliv, co je po ruce. Dráždí vaše nervy tak dlouho, dokud je od práce nevyženete. Existují však mužské exempláře, které obrannou taktiku používají i při standardní míře vašich žádostí, v tomto případě je lepší se obrátit se žádostí o pomoc rovnou na šikovného souseda. Ve většině případů však uspějete s výše zmíněnou strategií. Mám pro vás ještě jednu dobrou zprávu. Muži jsou schopni a někdy dokonce i ochotni naučit se přijímat vaše neverbální signály. Jenom jim musíte své komunikační prostředky přeložit do loveckého jazyka a nějaký čas jim je pravidelně opakovat, aby si je zapamatovali. Výuku musíte provádět trpělivě a šetrně, nikoliv násilím, křikem či výčitkami. Dodržíte-li správný postup, budete po čase sklízet sladké ovoce. Váš partner nejenže si začne všímat vaší práce, ale dokonce vám začne nabízet pomoc sám od sebe, avšak nezapomeňte ho za jeho úsilí patřičně slovně ocenit. Nejlepší chválící metodou je udělat z něj hrdinu okamžiku a přidat sladkou odměnu. Mám na mysli polibek, nikoli moučník, ale vy asi víte samy nejlépe, jaká sladká odměna je pro vašeho drahého ta pravá. Mladé slečny mají ještě šanci narazit i na exponát, jenž bude v tomto oboru již vyučen od své matky.

Pány si dovolím upozornit na několik drobností, které by měly být pro ně signálem, aby přidali ruku k dílu.
Když pračka mele svou monotónní písničku, z hrnců na sporáku stoupá pára, trouba vydává libou vůni, koš na žehlení se prohýbá pod tíhou vypraného prádla, koš na odpadky má plnou nádrž, hučí lux a do toho žena láteří nebo lamentuje, že má moc práce, nastává ten pravý okamžik, abyste se zachovali jako muži činu. Avšak chcete-li pánové opravdu pomoci, nezkoušejte své osvědčené triky, jimiž se vyhýbáte práci, která vás nebaví, a markýrujete přitom snahu pomoci. Vašimi triky, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jen způsobíte více škody, než užitku. Nedrážděte svou ženu, poletující mezi sporákem, pračkou a luxem tím,že začnete nad dřezem plným neumytého nádobí opravovat kapající kohoutek, jehož kapaní vás přes půl roku nechávalo v blaženém klidu. Chcete-li se opravdu stát hrdiny v očích své drahé, zeptejte se jí s čím chce pomoci, a obětujte pár minut práci s luxem nebo špinavému nádobí. Uvidíte, že vás to nezabije a vaši ženu posílí, večer totiž nebude tak unavená a možná ji nebude ani bolet hlava.

14. Proč muži nepomůžou, i když můžou II.


Když žena muže o pomoc
žádá slovesem mohl bys,
muž slyší musíš,
jinak jsi na odpis. Chce-li se žena od muže
dočkat pomoci,
musí zapomenout
na sloveso moci,
které vyvolává u mužů
spoustu negativních emocí




V předchozím článku byl uveden návod jak procházet minovým polem proti pólové mentality opačného pohlaví v oblasti "help me". Především ženám byl popsán plánek, podle nějž se mají ve výbušném prostoru pohybovat. Plánek je však nutné doplnit o jeden základní strategický bod, neboť může ztroskotat na jedné, pro ženy celkem nepodstatné maličkosti - na volbě slov, přesněji řečeno na slovesu MOCI. Toto slůvko, které něžné pohlaví používá jako zdvořilostní finesu, dokáže muže rozdráždit k nepříčetnosti.
Když řeknete ženě: "Mohla bys vynést koš?" automaticky vnímá vaši větu jako prosbu, zda je ochotna nebo má-li čas vynést koš, a podle situace vaší prosbě buď vyhoví, anebo vám sdělí, proč nemůže vaší žádosti vyhovět.
Řeknete-li muži: "Mohl bys vynést koš?" nastává v jeho myšlenkovém pochodu zcela jiný proces. Lovec zafixovaný na svou výkonnost a své schopnosti považuje takto formulovaný dotaz za zjišťovací otázku, zda je schopen vynést koš, a nikoli je-li ochoten, nebo má-li čas udělat si výlet k popelnici. Proto se cítí dotčen, že se ho na takovou samozřejmost vůbec ptáte, vždyť koš umí vynést každej blbec. Sloveso mohl bys nebo můžeš představuje pro muže zaklínací formuli, která je pro ně nejen projevem nedůvěry v jeho schopnosti, ale i manipulačním prostředkem jak si vynutit jeho souhlas. Neslyší v ní totiž prosbu, ale očekávání, že daný úkol provede, protože to považujete za samozřejmost. Což vyvolá u svobodomyslných lovců absťák, poněvadž mu bere možnost svobodné volby. Nemůže se totiž rozhodnout sám, zda koš vynese, nebo ne, a proto reaguje na zmíněnou prosbu jak býk na červenou barvu a místo kladné či záporné odpovědi na vás začne prskat otravné šípy: " Ty po mně pořád něco chceš," "Proč ho musím vynášet zrovna já?" "Proč ho nevynesou děti?" apod. Anebo vám řekne: "Ano mohl," čímž odpoví na váš přiblblý dotaz, jímž podle jeho lovecké logiky zjišťujete, zda je schopen vynést koš, a tím pro něj kauza s košem končí. Vy naivně považujete jeho odpověď za souhlas a pak s úžasem sledujete, jak s elegancí supermana ignoruje koš upící pod tíhou odpadků. Když mu jeho slib připomenete, s výrazem Alenky v říši divů nechápe, o čem mluvíte. Tento nevinný ping pong se slovíčky pak většinou vyústí v partnerskou explozi a plamenomet oboustranných výčitek vypálí do rodinného krbu cejch dusna.
Chcete-li se, milé dámy, vyhnout štiplavému dýmu, jenž zaplaví vaši duši po zmíněné explozi, važte slova. Ač vám nuance v používání sloves připadá malicherná, pro muže znamená zásadní rozdíl. Velice záleží na tom, jestli se zeptáte: "Mohl bys vynést koš?" nebo "Vynesl bys koš?" I když vy v tom nevidíte žádný rozdíl, přesto první věta rozpálí vašeho drahého do červena. Zatímco druhá mu dává možnost rozhodnout se, jestli vaší prosbě vyhoví, či nikoliv. Muži dokonce tvrdí, že pokud dostanou oddechový čas, aby se mohli sami rozhodovat, rádi své drahé vyhoví, protože se tak cítí jako dobrovolní hrdinové, kteří splní své drahé její přání a zaslouží si tudíž její obdiv.
Zdá se vám to neskutečné, milé dámy? Mně sice taky, ale opravdu je tomu tak, ověřila jsem si to na vlastní kůži. Chcete-li, aby váš Adam přidal ruku k dílu, zapomeňte na tvary dráždivého slovesa. Možná na něj má alergii z dětství, kdy za něj rozhodovali rodiče a on se slůvkem můžu dovoloval, jestli smí jít ven, projet se na kole apod.
Dejte tedy svému lovci šanci, aby měl pocit svobodného rozhodnutí. Když mu poskytnete možnost volby, v níž může říci své NE, je více ochoten vám říci své ANO. Pro ženy sice zní tento argument absurdně, avšak podle lovecké logiky má svůj smysl.
Život je komedie, chce-li v něm Eva vyjít s Adamem, musí mu hrát lovecké divadýlko a chce-li Adam vyjít s Evou, musí občas hrát roli romantika, jen tak se lze vyhnout minám, které číhají na oba dva na každém kroku.
Nemusíte však hrát divadlo. Zkuste se vydat cestou přímého vysvětlení. Vysvětlete svému lovci, že zmiňovaným slovesem na něj nečiníte nátlak, ale užíváte jej místo slova "prosím", třeba tím zmírníte jeho alergii. Za pokus to stojí.

15. Proč Adam a Eva potřebují tlumočníka

Muž a žena jsou cizojazyčná veličina.

Pro muže ANO = ANO tak je to logicky dáno.

Pro ženu ANO = NE a tak je hádka nemine.

Návod pro ženy jak žádat muže o pomoc, který byl popsán ve dvou předchozích dílech, sníží sice aktivitu výbuchů v komunikačním prostoru mezi opačným pohlavím, avšak riziko explozí hrozí i nadále. Nejvýbušnější miny se totiž skrývají v samotném způsobu řečnického projevu, kde o sebe křesá nepřímá metaforická rétorika Evy s nánosem patosu a přímá stručná řeč Adama, držícího se faktického významu slov. Pro Evu však faktický význam slov v podstatě moc neznamená. Důležitá je pro ni intonace hlasu a řeč těla. Tudíž nezáleží na tom, co říká, ale jak to říká. Navíc semele páté přes deváté, čímž ještě více zamlžuje srozumitelnost svého sdělení, a tím Adama, zvyklého zaměřit se na jeden cíl, značně dezorientuje. Pro jeho přímou loveckou logiku představuje rétorika Evy zašmodrchaný blábol, v němž marně loví smysl. Jediným záchytným bodem se pro něj stává faktický význam slov, proto bere Evu doslovně, čímž si nabíhá rovnou na nastražené miny, neboť jejich výbušnost se skrývá právě v tom, že stejná slova mají pro muže a ženu odlišný význam. Nejznámější pastičkou je slovo ANO. Pro muže ANO = ANO. Pro ženu ANO znamená ANO snad jen před oltářem, většinou ANO = NE, záleží na tom, s jakým tónem ho vysloví. Zrovna tak NIKDY neznamená doslova NIKDY, ale patetický výraz pro právě teď, nebo poslední dobou. Také slovo NIC znamená zpravidla úplně všechno. Klasiku ženské zašifrované rétoriky, jež má na svědomí ničivé exploze, symbolizuje věta "My si NIKDY nikam nevyjdem," doplněná lamentací "Dřu pořád jako mezek v práci i doma, nemám ani chvíli oddechu." Adam slyšící výčitku vezme slovo NIKDY doslovně, zaujme obranný postoj a začne Evě oponovat, že nemá pravdu. Své tvrzení doloží výčtem míst, která nedávno poctili svou návštěvou, a tím Evu rozpálí do červena. Vznítí se hádka, při níž na hlavu nic netušícího lovce srší plamenná sprcha výčitek, co všechno nedělá, nebo dělá, ale špatně. Tento výbuch se většinou rozšíří na všechny roky prožité v manželství, zapálí i dávno oplakané křivdy. Končí u přestřelky, kdo má horší rodiče i příbuzenstvo a bouchnutím dveří. Adam, odcházející zpravidla do hospody mezi loveckou smečku a mumlající cosi o slepičím mozku, nechápe, proč Evu jeho oprávněné argumenty tak rozpálily. Eva rozlítostněná chováním Adama, zvláště jeho hlučným odchodem, mu spílá za zabouchnutými dveřmi do necitlivých sobců. Její zašifrovaná věta, způsobila pravý opak toho, co chtěla. Místo aby si spolu někam vyrazili a užili si hezký večer, se pohádali a Adam si vyrazil sám, bavit se s lovci, kteří na něj mluví srozumitelnou řečí.
Eva vyvolala zbytečnou explozi, díky svému zlozvyku vyjadřovat svá přání s povzdechem, který Adamovi zní jako výčitka. Navíc očekávala, že on z jejích zakódovaných signálů dešifruje její přání, avšak tohoto zázraku se mohla dočkat jen těžko, neboť Adam nemá klíč, pomocí nějž by rozluštil její kódy.
Proto, milé dámy, nechcete-li strávit život čekáním, až vašemu lovci dojdou vaše šifrované zprávy, mluvte s ním na rovinu. Místo povzdechu - my si nikdy nikam nevyjdem, mu sdělte přímo: "Poslední dobou jsem pořád v jednom kole, potřebovala bych se odreagovat. Ráda bych šla s tebou na večeři nebo do kina." Neopomeňte říci "s tebou," neboť váš lovec by se mohl domnívat, že si chcete vyjít sama nebo na dámskou jízdu a mohl by vám odpovědět: "Tak běž." Pokud by nezabrala ani přímá forma komunikace, pak bouchněte dveřmi vy a vyrazte na dámskou jízdu. Tato metoda bývá někdy účinnější než přímo vyslovení přání.

A vy, milí pánové, nechcete-li procházet nepříjemnou sprchou plamenných výčitek, zapomeňte při rozhovoru se ženou na faktický význam slov. Poslouchejte tón jejího hlasu, také si všímejte toho, co právě dělá. Věta: my si nikdy nikam nevyjdem, pronesená s povzdechem např. při mytí nádobí či jiné domácí práci, znamená pro vás výzvu, abyste ji pozvali na večeři, nebo do kina. Dalším varovným signálem před blížícím se zemětřesením je zamlklá žena, která vás jindy zasypává nepřetržitou plejádou slov. Zeptáte-li se takto zamlklé ženy: "Děje se něco?" a uslyšíte-li tichým, strohým či zajíkavým hlasem NIC, můžete si být jisti, že se děje všechno, neboli máte kolosální průšvih. Pravděpodobně se dozvěděla o vaší milence a schyluje se k rozvodu. Na tuto zásadu se můžete spolehnout v 90 %, uslyšíte-li z úst své drahé slovo NIKDY, neberte jej vážně, jakmile na výše uvedenou otázku uslyšíte odpověď NIC, je situace velmi vážná.
Žena buď myslí pravý opak toho, co říká, nebo to, co říká, nemyslí doslovně, a proto pokud žena začne s povzdechem snášet výčitky na vaši hlavu, zeptejte se jí rovnou, co si přeje.
Někdy se totiž Eva potřebuje jen vypovídat, ale o tom více až v příštím díle

16. Proč muži nechápou, co ženy říkají.

Podle mužské logiky
žena mluví mnoho a zbytečně,
proto mužské ucho
je k jejím slovům netečné.
Příčinou ženina řečnění

je, že chce od muže vcítění,
avšak on nabízí jí řešení,
čímž vyvolá její běsnění.

Bohužel, ač byli Adam s Evou obdařeni uměním řeči, nemohou se často spolu domluvit, čímž tvoří v živočišné říši výjimku, neboť ostatní samci a samičky ze stejného rodu se spolu domluví i s nulovou slovní zásobou. Zdá se, jako by v přírodě platil zákon: Čím vyspělejší komunikační prostředek pozemští tvorové vlastní, tím hůře se spolu dorozumí. Eva s Adamem jsou toho žalostným důkazem, protože potřebují tlumočníka, jenž by překládal barvitou, metaforickou rétoriku Evy do černobílého, přímého slovníku Adama a naopak Poslední tři díly seriálu vám poskytly tlumočnické lekce pro nejčastější konverzační kolize. Po absolvování těchto nejaktuálnějších lekcí, jejichž překladatelský oříšek spočíval v pochopení rozdílného způsobu ženské a mužské řeči, vás čeká rozlousknutí dalšího konverzačního ořechu, v němž narazíte na jádro komunikačního zádrhelu.
Pro muže a ženu mají totiž odlišný význam nejen slova, ale i používání hovoru. Pán tvorstva používá dialogu se ženou k dosažení nějakého cíle (např. "ukecat ženskou" k sexuálnímu aktu), k získání informací (např. zjišťuje, co je k večeři), ke sdílení faktů (např. sdělí své drahé, že odchází na fotbal). Zatímco muž používá hovoru cílevědomě k řešení svých problémů, žena se potřebuje hlavně vypovídat. Hovor je pro ni relaxační metodou i prostředkem, jak se vyrovnat se svými starostmi. Chrlení slov je vlastně ženský způsob přemýšlení nahlas. Během něj profiltruje svoje city, zjistí, co ji vlastně trápí a zároveň se mluvením o problémech druhých lidí odreagovává od svých vlastních starostí. Proto ve svém řečnickém partu semele vše, co ji trápí, co ji dojalo, zklamalo, či rozčililo: sekýrování svého šéfa, mínus na bankovním kontě, zaujatou učitelku, která kazí dítěti vysvědčení špatnou známkou z matematiky, nemožný kostým kolegyně, kapající kohoutek v koupelně, neochotnou prodavačku v supermarketu, žlučníkový záchvat své kadeřnice, nevěru manžela své kamarádky i slintání a štěkot sousedova psa. Dialog se pro ni stává vlastně monologem, při němž očekává od svého partnera vcítění do svých pocitů, a to buď souhlasným mručením, nebo celou větou.
Muž zvyklý používat hovoru k dosažení nějakého cíle, se naopak domnívá, že s ním žena o svých problémech mluví proto, aby jí je pomohl vyřešit, anebo že ho z nich obviňuje.
A zde narážíme na ohnisko nejtradičnějších explozí. On místo aby ji nechal vypovídat, a pak řekl: "Holka nemáš to jednoduchý," začne jí nabízet řešení, nebo se začne bránit, poněvadž on přeci za její problémy nemůže. Želízko do ohně ještě přihodí větičkou, že si ona všechno moc bere a přehání. V nejhorším případě se začne zastávat těch, na které si ona stěžuje, čímž přihodí do ohně přímo výbušninu. Ona má pak pocit, že ji buď vůbec neposlouchá, nebo ho nezajímají její city, je sobec, který všechno zlehčuje, jen aby měl od ní pokoj.
Muž svým loveckým přístupem k hovoru odpálí explozi, ke které by vůbec nemuselo dojít,
kdyby zbytečně nepodléhal pocitu viny, nenabízel řešení a raději své drahé nastavil empatické ucho ke sdílení jejích pocitů. Což by stálo jeho mozkové závity rozhodně méně námahy než nabízená řešení. Stačí málo, pánové, a dostanete hodně. Odložte na chvíli noviny, vyslechněte svou drahou, politujte ji, uznejte její city i práci, a pak v klidu můžete zase dál číst své noviny, nebo si zalézt do své jeskyně a tam si mlčky řešit svoje vlastní problémy. O vašem zalézání do jeskyně napíšu více v příštím díle.

17. Proč ženy nemají lézt za mužem do jeho jeskyně.

Když muž je zalezlý ve své jeskyni, žena si zoufá v kuchyni nad pomyslnou sokyní.

V komunikačním poli mezi mužem a ženou se vyskytují nejen výbušné miny, ale i hluchá místa, která způsobují patové situace. Ženu, zvyklou řešit své stresy mluvením, neboli přemýšlením nahlas, mate chování muže, jenž řeší své stresy mlčením, neboli přemýšlením potichu. Lovec je totiž jeskynní typ, a tak ve stresových situacích zalézá do jeskyně (zpravidla do obýváku), kde se uzavře do své ulity a čučením do ohně (na televizi) přemýšlí o svých problémech. Ochránkyně hnízda je svěřovací typ, a tudíž má potřebu sdílet své starosti se svými blízkými, proto se snaží proniknout nejen do lovcovy jeskyně, ale zalézt i pod jeho ulitu a nabízet mu pomoc, avšak naráží na tvrdý odpor. Na otázku "Stalo se něco?" dostane s nepřítomným výrazem odpověď "Nic." Tato izolační metoda loveckého chování vyvolá v ženě buď pocit viny, anebo se začne připravovat na úlohu opuštěné manželky. A zde dochází k patové situaci. Zatímco ona v kuchyni či ložnici drásá v duchu své srdce katastrofickými scénáři - vidí svého drahého v láskyplném objetí jiné ženy a plačící děti, prosící svého tatínka, aby od nich neodcházel apod. nebo sebemrskačsky probírá události posledních dní a přemýšlí, čím svého miláčka mohla ranit. On v obýváku ponořen do své ulity, přemýšlí o tom, jak získat výnosnou zakázku, která by vyvedla jeho firmu z finančních potíží. Lovec se zásadně zaměřuje na jeden cíl, a proto řeší-li problém, plně se na něj soustředí a nevnímá okolí - nevidí, neslyší. Televizi má zpravidla puštěnou jako kulisu, představuje pro něj náhražku ohně. Supluje tím lovecký zvyk čučení do ohně. Pokud svůj problém nevyřeší, odreagovává se čtením novin, nebo koukáním na fotbal, avšak i v této fázi bývá duchem nepřítomen.
Muž zakuklen do svých problémů, nemá ani tušení, čím se díky jeho zakuklení sžírá jeho drahá polovička, a tak vzniká tichá domácnost, kde se v ložnici a v obýváku neslyšně vaří mozkové závity.
Z hlediska pocitu viny, zde dochází k paradoxu: Muž má pocit viny, když žena s ním o svých problémech mluví, protože se domnívá, že je způsobil on. Žena má pocit viny, když muž s ní o svých problémech nemluví, neboť se domnívá, že jeho mlčenlivost způsobila ona. Když Eva mlčí znamená to pro Adama malér, a proto jeho mlčení v ní vyvolává pocit viny.
Pocit viny však není jediným zákeřným narušitelem, jenž způsobuje komunikační potíže. Úhlavní nepřítel číhá v rozdílném způsobu řešení stresových situací. Zatímco ona potřebuje své starosti s někým sdílet, on si své problémy řeší sám, poněvadž si tím dokazuje svou sílu i své schopnosti. Bezradnost pro něj signalizuje symbol slabosti. Proto žena, která se snaží proniknout na jeho výsostné, jeskynní území, mu tím dává najevo, že nevěří jeho schopnostem. Zrovna tak jako vy, milé dámy, nestojíte o to, aby on vám nabízel řešení, když s ním mluvíte o svých problémech, on nestojí o to, abyste mu nabízely pomoc. Chce od vás jen jediné - KLID. Nelezte za ním do jeho jeskyně, dopřejte mu samotu i v případě, že čte noviny, nebo kouká na fotbal. Tak jako vy se odreagováváte od svých starostí mluvením o problémech druhých, on se odreagovává celosvětovými otázkami např. otázkou deštných pralesů, nebo sportovním kláním. Během jeho pobytu v jeskyni nemučte svá srdce masochistickými představami, zachovejte klid. Nepropadejte zbytečně panice, vždyť někdy stačí prohraný zápas jeho favorita a z tokajícího holoubka se stane protivný bručoun. Tady pomůže zaručená relaxační metoda, která zbavuje muže stresu i špatné nálady, a tou je sex.
Pravda někdy se dá jen těžce rozpoznat, zda je muž ponořen do své ulity, nebo hrozí-li nebezpečí v podobě jiné ženy. Jako dobrá rozlišovací pomůcka vám může posloužit právě sex. Odmítne-li muž v této situaci osvědčenou relaxační metodu, můžete si začít spřádat své katastrofické scénáře.

Příště o odtahování mužů a náladách žen.

18. Co mají muži dělat, když ženy mají své temné dny


Kdy ženy mají své temné dny
a ponoří se do své mrzuté tmy,
nelezte muži do kuchyně,
z vaší drahé se stala
nesnesitelná tchyně.


V minulém díle bylo ženám vřele doporučeno, aby respektovaly jeskynní dny muže a nelezly za ním na jeho výsostné území u ohně a dopřály mu klid, protože tak jako Adamové mají své jeskynní dny, tak mají Evy své strmě mrzuté dny, kdy jejich nálada klesá na bod mrazu. A v tu chvíli ženy potřebují, aby zase muži respektovaly jejich krizové dny. Muži jistě dobře znají okamžiky, kdy se jejich cukrující hrdlička najednou promění v mrzutou prskavku, které není nic po chuti. A přestože dělají, co jí na očích vidí, ničím se jí nezavděčí. Jejich drahá se stále tváří jak pošmourné počasí a z jejích úst srší buď blesky, nebo vše kolem sebe zahaluje do černých mraků skepse. Stejně tak jako je žena, neznalá jeskynních dnů muže, zmatená z jeho mlčení, tak je muž zmaten z náhlé změny nálady své drahé. A samozřejmě danou situaci začne Adam řešit po lovecku a na pošmournou náladu Evy nasadí svá řešení, čímž se dostanou do začarovaného kruhu nekončících hádek. Zde se opět vracíme ke stejnému problému, kdy krizové situace řeší lovec a ochránkyně hnízda jiným způsobem. Zatímco ona potřebuje podporu v podobě pochopení a soucítění (a když má své dny potřebuje ji dvojnásob), on nabízí řešení.
Zjednodušeně se dá říci, že ochránkyně hnízda je emocionální typ a celý život se musí vyrovnávat se svými emocemi. Naopak lovec jako racionální typ je zaměřen na cíl a emoce s ním cloumají pouze v rámci jeho soutěživé ješitnosti, nebo ve chvílích rozsévacího pudu, jak už bylo uvedeno v tomto seriálu v dílu "Sex a muži", u mužů se probouzí city právě sexem. Nechci tím dělat z mužů necitlivé sobce, kterým jde jen o to jedno, neboť oni mají mezi svými cíly i ušlechtilou metu, a to učinit ženu šťastnou nejen v posteli, ale i životě. A tudíž pokud se Eva cítí nešťastná, má Adam pocit, že selhal, a tak mrzuté dny Evy považuje za svou chybu. Zároveň nechci z žen dělat uzlíček citů, který se sesype, když jí spadne na cestu peříčko, protože i my ženy vlastníme mozek a záleží na každé z nás, jak se pomocí rozumu dokážeme se svými emocemi vyrovnat. Ať se nám to líbí, nebo ne, tenhle emocionálně racionální pletenec nám zamotala sama moudrá matka příroda.
Ač se mužům zdají změny nálad u žen nepochopitelné a bezdůvodné, jsou pro ženu přirozeným procesem, při kterém si propírá své emoce a čistí si tak svou duši i mozek.
Důležitou roli zde totiž sehrávají hormonální změny v těle ženy během jejího menstruačního cyklu. Pravidelným snižováním a zvyšováním hladiny hormonů (dobráků estrogenů a prudičů progesteronů) se nálada ženy mění jako den a noc.Těsně před menstruací, kdy má hladina dobromyslných a veselých estrogenů nulovou hodnotu a depkový progesteron vládne plnou mocí, cítí se žena nepotřebná, nemilovaná, ošklivá atd. I když k tomu nemá sebemenší objektivní důvod. Proto zde nelze nasadit řešení, ale utěšování a hýčkání, poněvadž viníkem je subjektivní pocit, způsobený zvýšenou hladinou progesteronů. A tak se Eva ve svých temných dnech probírá špinavým prádlem negativních pocitů, které jí přinesly strasti všednního života, a ona je předtím, kdy ji v dobré náladě houpala vyšší hladina estrogenů, přehlížela. V době temna se však negativní potlačené pocity začnou hlásit o své přirozené právo a žena se s nimi musí vypořádat. Od muže chce v tuto chvíli soucítění, hýčkání, pochopení. Nesnažte se proto, pánové, nic řešit, stejně byste nic nevyřešili. Zbavte se pocitu viny, její špatná nálada neznamená vaše selhání, i když vám třeba zrovna něco vyčítá, vidí totiž okolo sebe vše černě. Určitě najde chybu i na ruličce toaletního papíru, např. zjistí, že je špatně namotaná. Hýčkejte ji, zahrnujte ji láskou, získáte si tak kredit muže, o nějž se může opřít a který jí dodává mnohem větší pocit jistoty než celý náklaďák vložek Always.
Ale pozor, milí pánové, když se žena začne prohrabovat špinavým prádlem a házet po vás špinavými ponožkami a vy se je snažíte sbírat a utěšovat ji, i přesto její nálada může místo zlepšování stále klesat. Žena se totiž potřebuje podívat na dno prádelního koše, aby zjistila kolik prádla má na praní a pak teprve začne postupně třídit a prát prádlo, čímž se jí začne zlepšovat i nálada. Dokud však žena nedohlédne na dno koše, její nálada stále klesá až k bodu mrazu. Eviny dny se nemusí zákonitě shodovat hormonální depkovou hladinou progesteronů, ale jejich cyklus je podobný jako hormonální perioda, opakuje se po 21 až 35 dnech, takže vás to čeká každý měsíc. A nemyslete, že když jste ji v jednom měsíci v jejích temných dnech ujistili o své lásce, že už máte jednou provždy vystaráno. Naopak budete to muset za měsíc zopakovat. Nesnažte se nic řešit ani chápat, protože naprosto stejné problémy vyplují zpravidla na povrch za měsíc znova a vaše drahá bude chtít opět slyšet slůvka něhy a lásky. Pokud toto každý měsíc vydržíte, stanete se v jejích očích hrdinou. Ale nepropadejte panice, žena si samozřejmě dokáže své špinavé prádlo vyprat i sama, a tak pokud je utěšovací martýrium nad vaše síly, raději jí jděte z cesty a zbytečně ji nedrážděte.

19. Proč muži potřebují citovou pauzu?


Už mám tvý lásky dosti,
nastal čas nezávislosti,
tenhle signál vysílá mužské ego k ženě,
když ho touha po svobodě do hospody žene.

Zrovna tak, jako ženy mají svou přirozenou vlnovou periodu ve změně nálad, mají muži svou parabolu láskyplného přilnutí a odpuzování. Jejich parabola lásky stoupá a klesá podle nasycení jejich sbližovacích potřeb.
Zatouží-li muž po ženě, nasadí všechny své síly, aby dosáhl intimního sblížení jak psychického, tak fyzického. (Někdy samozřejmě touží jen po tom fyzickém, ale to je jiná kapitola.) V této fázi se zajímá nejen o fyzické proporce ženy, ale i o její pocity, přání, a potřeby.
Když se však jeho touha po sblížení naplní a dosáhne vrcholu (tím není myšlen počet orgasmů, ale citové naplnění), má muž potřebu se na určitý čas osvobodit od emocionálních pout. Propadne panice, že je svými city ovládán a manipulován, protože jeho osobní život se přizpůsobuje potřebám i touhám jeho drahé. Z lásky dělá dokonce i věci, které jsou mu proti srsti, a tudíž jeho trpící ego začne vysílat signály SOS. Potřeba osvobodit se na čas od okovů lásky vychází z jeho genetického založení lovce, jehož testosteronový kód mu velí rozhodovat se nezávisle a starat se především sám o sebe. Řídí se heslem: Nejdřív se musím postarat sám o sebe, abych se mohl postarat o druhé, proto citová vazba ohrožuje nebezpečně jeho ego. Muž potřebuje mít čas od času svůj osobní prostor jen pro své já, aby mohl zůstat sám sebou a najít zas svou rovnováhu.
A tak se stává, že po velikém láskyplném třesku začne unikat ze smyčky lásky, která ho příliš stahuje, aby mohl být na chvíli zase sám sebou. Když najde svou "mužnou" rovnováhu, vrací se dobrovolně zpět do spárů lásky, jako by se nic nestalo.
Ochránkyně hnízda však jeho distanc nechápe, neboť ona se odtahuje od lovce ze zcela jiných důvodů. Zatímco Adam se izoluje od Evy, aby ukojil svou touhu po nezávislosti, Eva se od Adama separuje, když jí ublíží, nebo ji naštve. Proto Eva, v době Adamovi izolace, žije v omylu, že spáchala nějaký zločin, za který ji on odsoudil na samotku. Snaží se tudíž s ním komunikovat a zjistit příčinu jeho milenecké imunity. V horším případě dojde k situaci, kdy Adam zrovna potřebuje ukojit svou touhu po nezávislosti a Eva naopak potřebuje jeho hýčkání. Na tyto protichůdné potřeby reaguje Eva svým klasickým, sebemrskačským způsobem. Začne si spřádat katastrofický scénář uhasínající lásky, v něž hlavní roli hraje jiná žena, která zabrala její místo v Adamově srdci. Ve snaze získat ho zpět začne za ním dolézat, čímž situaci ještě zhoršuje, neboť mu nedopřeje pořádnou lázeň nezávislosti. Zde pak nastává období nesmyslných slovních tahanic, marného vyzvánění telefonu, zbytečného pláče i výčitek.
Jeho citový distanc je přirozená potřeba, bez které se Adam neobejde. Někdy vychází ze sebezáchovného pudu jeho ega, někdy ji vyvolá sama Eva svou horlivou přilnavostí.
Proto se, milé dámy, v období pánské citové impotence nesnažte nic pochopit ani řešit. Jeho separace není vaše chyba, tím, že mu v ní bráníte, jeho citové "klimakterium" jenom prodlužujete.
Necháte-li ho pořádně vyřádit s "komplexem" nezávislosti, který si většinou léčí s partou kamarádů, které během milostného vzplanutí k vám zanedbával, dáte mu tak šanci, aby po vás znovu horoucně zatoužil.
Avšak je tu ještě jeden zádrhel: Jak rozlišit přirozenou periodu mužské izolace od potřeby jednorázového tělesného sblížení končící ránem - tak sbohem, lásko, nech mě jít?
Zkrátka když vám po jednonočním dobrodružství nezavolá do měsíce, nedělejte si valné naděje na pokračování milostného románku.

20. Závěrem


V seriálu Láska okem vědy jsem se snažila shrnout nejfrekventovanější kolize, které se v historii partnerských vztahů staly již klasikou.Z odlišného myšlení i vnímání světa dochází ke zbytečným srážkám, způsobujícím hromobití i blesky mezi lovcem a ochránkyní hnízda.




Z odlišného myšlení i vnímání světa dochází ke zbytečným srážkám, způsobujícím hromobití i blesky mezi lovcem a ochránkyní hnízda.
Obecně charakteristické vlastnosti, kterými jsou v seriálu vymezeni lovci a ochránkyně hnízda, nelze obléknout bez rozdílu na všechny ženy nebo muže, avšak podstata lovců a ochránkyň hnízda zůstává po mnohá staletí stejná. Obě pohlaví mají dána přírodou charakteristické znaky nejen fyzické, ale také psychické, vycházející z jejich poslání na Zemi.
Dá se říci, že myšlení i potřeby muže a ženy jsou tak opačné jako jejich pohlaví, proto pohodový partnerský vztah vyžaduje stálou a trpělivou péči. Hlavně proti nám musí v partnerském poli stát spoluhráč, ochotný nám nahrávat. Jen tak totiž nebudeme mezi sebou soupeřit, ale budeme mít společný tah na bránu pohodového vztahu. Proniknutí do myšlení našeho protějšku by nám mělo společný tah na bránu usnadnit.
Samozřejmě, že ani se znalostmi logiky opačného pohlaví není partnerský vztah procházka rajskou zahradou, neboť záleží na mnoha faktorech. Stačí, když se setkají jeskynní dny muže s temnými dny ženy, a před bouřkou nebo mračnou oblohou se neschováme. Avšak partneři znající příčinu bouřlivého mračna, projdou špatným počasím bez větších pohrom, pouze trochu zmoknou a blesky neudělají z jejich vztahu spáleniště. Když se pak vyjasní, se sluncem na bouřku zapomenou. Žena jistě nebude muži tolik zazlívat jeho sobectví, když zná jeho loveckou podstatu, jež mu velí: nejdřív se musím postarat sám o sebe, abych se mohl postarat o druhé. Pokud Eva zná tohle lovecké heslo, ví, že egomanství není zas tak hrozné, jak se jeví z ženského hlediska, a pokud umí s mužem po lovecku jednat, dokáže neblahé následky loveckého přístupu "nejdřív já" odstranit. Muž jistě bude lépe snášet ženiny nálady, když zná jejich příčinu, a nebude si je klást za vinu. V tomto výčtu bych mohla ještě dlouho pokračovat, ale tím bych zde jen opakovala, co bylo již řečeno v seriálu. A tak si dovolím na závěr dát jen jednu radu ženám, jelikož budování vztahů je jejich doménou.
Chcete-li, milé dámy, zlepšit váš vztah tím, že objasníte svému drahému rozdíly mezi mužem a ženou, musíte mu vysvětlit jeho lovecké založení se značnou opatrností a šetrností, protože lovecké vybavení, které bylo tak nesmírně důležité v prvobytně pospolné společnosti, je dnes v době emancipace nepraktické až barbarské. Muži tudíž mají velmi těžký úkol, musí totiž přizpůsobit své zastaralé lovecké dědictví současnému, emancipačnímu trendu. Proto mu zvláště zdůrazněte, že mu nic nevyčítáte, pouze mluvíte o kartách, které mu rozdala matka příroda. Pro lepší stravitelnost mu předhoďte také ženskou negativní vlastnost, aby pohled na jeho testosteronové ego nepůsobil tak bolestně.
Budete-li s ním zacházet citlivě, nasměrujete jeho lovecké schopnosti správným směrem ku spokojenosti vás obou, to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
20.02.2008 10:13:47
help.me
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one